Hrad Přimda
Hrad Přimda je po Pražském hradu považován za druhou nejstarší stavbu kamenného hradu v Čechách. S počátky hradu Přimdy je tradičně spojován údaj kronikáře Kosmy vztahující se k roku 1112. Tehdy nějací Němci založili v Českém pohraničním hvozdu nedaleko Bělé nejmenovaný hrad. Jeho stavebníkem byl pravděpodobně Děpolt II. z Vohburgu. Český kníže Vladislav, sám v čele vybraných válečníků, hrad dobyl a osadil českou posádkou.
První historická zpráva pochází z roku 1126. Ve 12.-14.století náležela Přimda mezi nejvýznamnější královské hrady. Nejeden český panovník však okusil také útrapy zdejšího královského vězení. Mezi 1148-1150 a 1161-1173 tu byl vězněn Přemyslovec Soběslav II. V roce 1247 skončil ve zdejším vězení po nezdařeném pokusu o převrat i pozdější český král Přemysl Otakar II.
V období vlády Lucemburků došlo k prvním zástavám hradu. Za zástavních majitelů Boršů z Oseka se hrad stal útulkem loupežníků. V roce 1429 získávají zástavu hradu Švamberkové, kteří ji vlastní až do roku 1592. Za nich význam hradu pomalu upadá. Na konci 16. století je přimdské panství rozprodáno a hrad se mění ve zříceninu.